Mám velikou radost, že se už našlo pár dalších učitelů, kteří se nadchli pro dílnu psaní na prvním stupni, dokonce se rozhodli, že má smysl, aby byla základem celé výuky (u nás momentálně tři hodiny ze sedmi a začíná se mi zdát, že je to možná málo :-). Přestože se zdá, že přínosy této "metody" jsou jasné, zas a znovu vyvstává palčivá (a důležitá) otázka - co ale s gramatikou? Když odložíme učebnice a budeme s dětmi hlavně psát a číst, naučíme je všechno, co mají umět?
Nebudu se tady teď rozepisovat o tom, co si myslím (a věřte, že si to myslí hodně učitelů) o učivu, které žákům určuje RVP/ŠVP. Ten se třeba jednou změní, třeba nebudeme muset děti učit už v mladším školním věku věci, které by se daleko snáze učily až mnohem později, kdy už to pro ně (třeba vzhledem k výuce více cizích jazyků) má i větší smysl. Teď v takové situaci ale nejsme. Jsem přesvědčena, že dílna psaní může být dobrou cestou, jak s dětmi probrat vše potřebné, ale tak, aby v tom viděly nějaký smysl, bylo to pro ně pochopitelné a stravitelné, pomohlo jim to ve vlastním nakládání s jazykem. Ony nám totiž děti samy nabízejí, na co se zaměřit, co už zvládnou, na co už jsou připravené.
V první řadě učitel s dětmi stále komunikuje, když pracují na svých textech. "Paní učitelko, jak se píše ryby? Proč se to píše s tvrdým y, když to není vyjmenované slovo?" "Jak mám napsat dělali? A když jsem tam byla jen se ségrou, tak dělaly?" Ptají se třeba třeťáci na to, co jim běžná učebnice ještě ani zdaleka nenabízí. Ptají se samozřejmě jen někteří, ale pokud už se zeptají zhruba potřetí, začínají to mít pod kůží a ovládají nové pravidlo pravopisu, díky kterému mohou psát to, co chtějí, správně.
Dalším výborným vodítkem jsou některé části textů dětí, které pak můžeme využít v minilekci na začátku dílny psaní.
Byl jednou jeden boxer, který moc rád sportuje. Většina dětí si snadno všimne různých slovesných časů - že se tomu tak říká a jaké slovesné časy máme, jim prozradíte vy.
Byli tři gangsteři, kteří chtěli vyloupit banku. .... A pak jsme jim začali ujíždět a peníze jsme schovali. Jaká je to slovesná osoba? Proč jsou různé? Je to jedno, v jaké to napíšeme? Co se nám do tohoto textu hodí víc? Zkusil jsem už taky psát různé texty ve třetí i první osobě?
A pokud budete chtít, napište mi na můj email alespoň 5 dalších informace. A máme tu příležitost pro minilekci o pádech.
V dětských textech najdeme příležitost pro učení různého jazykového učiva. Můžeme je taky využít pro procvičování, i když to není varianta, kterou bych preferovala, jde prostě jen o procvičování, nikoliv o to, co může nějakým výrazným způsobem posunout dětské vnímání jazyka a schopnost jazykem vyjádřit to, co chceme. Nicméně občas mám i já pocit, že se tomu procvičování nemůžu tak úplně vyhnout, raději pak pracuji s texty dětí než s pitomými nicneříkajícími úryvky textů v učebnicích. Žáci tak můžou ve svých textech (nebo textech spolužáků) hledat různé slovní druhy, vyjmenovaná slova...