Články

Před pár dny sdílel někdo v jedné učitelské skupině článek Deníku N s názvem Žádné známky, tresty ani povinné úkoly. Změňme naše rigidní školy, teď je k tomu dobrá příležitost.

Třídní knihovna - letos ji konečně mám! Teda - letos ji konečně mám v takové podobě, za kterou není potřeba se stydět.

Pokud vám titulek tohoto článku nepřipadá zrovna moc dobrý, máte recht. Je to ale právě devět let, co jsem psala - i když ještě ne na tenhle blog - několik článků z Finska, kde jsem tenkrát byla na roční stáži, a jeden z nich se, myslím, jmenoval právě takhle. Tak mi odpusťte sentiment.

Vytvořila jsem si pro letošní rok nové "jízdní řády" pro dílnu čtení i dílnu psaní. Zdá se mi důležité, aby žáci měli jednotlivé kroky procesu a pravidla neustále na očích, abychom se k nim mohli vracet a na ně se odkazovat. Podle vlastního uvážení nemusíme (zejména co se týká dílny čtení) zavádět hned všechna pravidla, některá můžeme přidat až v...

Tak jsem se dnes opět věnovala své oblíbené letní učitelské činnosti - procházela jsem knihkupectví, abych nasbírala co nejvíc úplně (nebo skoro úplně) nových tipů na knížky, které bych mohla po prázdninách začít doporučovat svým čtenářům. Po prázdninách budu přebírat třídu páťáků, kteří ještě dílny čtení neznají a neměli k samostatné četbě ve...

Je až s podivem, jak se některé věci stále drží při životě, i když by jeden čekal, že už jim dávno odzvonilo. Jsou asi tak hluboko zaryté v naší učitelské tradici, že už je někteří z nás ani nevnímají, nepřemýšlejí nad nimi, berou je jako hotovou věc. Tu věc, kterou přece dělaly generace a generace učitelů před námi, tu...

Pokud jste učitelka - žena, vsadím boty, že se vám to nejspíš taky stalo. Slyšela jste taky takový (ne)nápadný povzdech nad tím, že "ještě nemáte děti", "máte jen jedno dítě", "nojoale vaše děti jsou ještě malé", kterým rodiče dali najevo, že s něčím, co ve své práci děláte, oni nesouhlasí, protože to v jejich rodinné situaci třeba není úplně...

Poezie ve škole (a možná nejen tam) se pořád trošku bojíme. Někdy máme pocit, že jí moc nerozumíme, že je to něco, co jde tak trošku mimo nás. Možná tak někdy zbytečně přenášíme ostych před poezií i na své žáky.

Bydlím v docela malé obci, ve které nemáme školu, děti tedy jezdí do několika sousedních vesnic a měst. Proto před časem parta rodičů založila "Mopíky" (mladé ochránce přírody), aby se zdejší děti znaly, mohly se potkávat a měly příležitost spolu něco zažívat přímo v místě, kde žijí. Taky se o to místo moc hezky starají - uklízejí zdejší lesy nebo...