Plánování

Plánování může být pěkná osina v zadku! I když často není nad to, dělat si věci podle sebe a podle potřeb svých žáků, není podle mě k zahození, pokud máte plány v rámci předmětu nebo ročníku ve škole jednotné a tedy hotové. Ušetří vám to moře - moře! - času a drobným úpravám nebo odchylkám asi nic nebrání. Nemám na mysli, že by každá hodina každého z učitelů měla vypadat úplně stejně, že bychom měli všichni pracovat s úplně stejnými materiály, zařazovat úplně stejné aktivity, to podle mě není možné (upustíme-li od případů záměrných jako je třeba lesson study). Ale mít naplánovaná témata podle cílů fakt není k zahození.

Nevím, jak vás, ale (jako spoustu věcí) mě na fakultě plánovat nikdo neučil (tady jsem ale ochotná uznat, že to může být mým paskvilním studiem, jenže ze zoufalých výkřiků na sítích před začátkem roku trošku předpokládám, že to bude problém obecnější). Tedy učili jsme se plánovat, rozuměj sestavovat, jednotlivé hodiny. Ale plánovat celý rok, to tedy ne. Přitom dobré plánování je základ dobré výuky. Plánovat dobře jednotlivé hodiny je jistě dobré, ale pokud nevidíme dál než za těch 45 minut, nemůžeme si být tak docela jistí, že to, co děláme, má nějaký smysl.

V ideálním světě by bylo plánování naší výuky úplným základem, takže bych tenhle článek ani neměla potřebu psát. Zatím to tak ale není. 

Tady je pár mých rad a tipů - berte je ale jen jako tipy z praxe, tipy někoho, kdo se snaží dělat to dobře. V této oblasti se rozhodně nechci tvářit jako někdo, kdo je expertem (i když, jak už jsem naznačila, bychom v této oblasti měli být experty všichni...).

Základ plánování: plánujte odzadu, jinak se to, myslím, poctivě dělat nedá. Tzn. nepřemýšlím jako první o tom, co budu učit první týden, první hodinu. Nečekám, co na mě vyskočí za dalším rohem. Jako první musím znát ty cíle, ke kterým chci dojít.

1) RVP

Je to základní dokument, který je pro nás, učitele, závazný. Je dobré si ho přečíst (a možná sem tam připomenout). Může se stát, že budeme překvapeni, co v něm všechno je a taky není. Může se nám při tom zjištění taky dost ulevit, protože se ukáže, že toho nemusíme na své žáky navalit tolik, jak jsme si třeba mysleli. Moje zkušenost říká, že si učitelé často myslí, že nemohou ve výuce dělat některé věci, které dávají smysl, protože by pak nestihli s žáky probrat XYZ... Mrkneme-li se ale do RVP, zjistíme často, že tam to XYZ vlastně vůbec není.

2) ŠVP

Doufejte, že ho vaše škola má dobře napsaný :-) Po přečtení RVP máte už docela dobrou představu, co vás a vaše žáky čeká, ŠVP by to měl ještě trošku upřesnit.

3) Plány

Jak jsem už psala: pokud máte ve škole konkrétní výukové plány sdílené s kolegy, využijte je. Alespoň se do nich podívejte. Třeba zjistíte, že vám v nich něco nesedí, že chcete některá konkrétní témata vypustit a nahradit jinými, ale jako odrazový můstek je to dobré. Dělat je úplně na zelené louce... to (alespoň podle mě) není žádná lábuž.

4) Učebnice

Učebnice - pro - nás - nejsou - závazné. Mysleme na to. Z různých důvodů je ale stále využíváme, někdy rádi, někdy jsou za ně rádi i naši žáci nebo jejich rodiče.

Je dobré si je na začátku roku projít, podívat se, co z nich je v souladu s naším ŠVP i co s ním v souladu není, tudíž to můžeme s klidem v duši "vynechat". Většina učebnic má k sobě také příručky pro učitele, ty také většinou obsahují plán učiva, tedy jeho rozřazení po týdnech. Zejména pokud jsme učitelští nováčci a pokud taky nemáme k dispozici plány kolegů, o které bychom se mohli opřít, může nám tenhle plán v příručce hodně pomoct v tom, abychom neztratili pojem o čase, udělali si představu, kolik času asi tak můžeme jednotlivým tématům věnovat.

5) Plánování menších úseků

Teď plánuju každé období, což u nás znamená 6 až 9 týdnů, v českém systému jsem většinou plánovala po měsících. V podstatě to znamená jen si sepsat a po týdnech v měsíci rozplánovat to, co už nám mohl dát bod 3 a 4. 

6) Týdenní plánování

Týdenní plán už asi dnes dostávají všichni žáci, dává jim to přehled a jistotu, co se bude ten týden dělat, má i praktické využití - třeba když jsou žáci nemocní. Já si dělám týdenní plán i pro sebe. Vypadá zhruba takhle (když je ještě prázdný).

Je v něm časové rozvržení hodin, předmět, který zrovna tu hodinu je, přestávky. Pak obsahuje - velmi stručně - plán každé hodiny/ lekce. Jsou tam zaznamenané stránky v učebnici a pracovním sešitě, odkaz na video nebo online procvičování, které chci použít, jakou extra práci pro nadané mám nachystanou... Tenhle plán mám stále otevřený v počítači. Cokoliv, co nestihnu udělat, okamžitě kopíruju a přesouvám - někdy na další den, někdy rovnou do plánu dalšího týdne, který už mám takhle prázdný otevřený taky od pondělního rána předchozího týdne.

Týdenní plán mám taky vytištění, i v papíru si rovnou odškrtávám všechno, co jsme už udělali. A hlavně je plán dostupný každému, kdo by musel urgentně u mě ve třídě suplovat.

7) Plán hodiny

A to už je pomyslná špička ledovce, protože opravdu základ ledovce je někde jinde, když přichází plánování jednotlivých hodin. Nebudu lhát - ne každá moje hodina je pečlivě naplánovaná podle modelu E-U-R (i když se snažím, aby to bylo takovou mou učitelskou rutinou, mám pro to některé ustálené rychlovky, mrkněte tady ). Některým hodinám věnuju dostatečnou pozornost, čas, pečlivost nebo kreativitu. Jiné jedou tak trochu setrvačností. V bodu 6 jsem psala, že mám plán na následující týden v počítači stále otevřený, je to i proto, že se snažím opravdu využít každou minut. Takže ano, někdy plánuju za pochodu. Věnují se děti samostatné práci, která nepotřebuje můj neustálý monitoring? Jsou zrovna na hodině cizího jazyka? Mají přestávku? Hned koukám (plán z bodu 3 a 5), co nás čeká další týden - a co vidím teď, že ještě nemůžeme opustit - a tvořím týdenní plán pro žáky, ale taky frkám rovnou to, co mě napadá, do týdenního plánování na další týden. Nemůžu si prostě dovolit sedět každé odpoledne/večer a dumat nad tím. A taky, upřímně řečeno, někdy je potřeba nápad nebo myšlenku zachytit hned, jak přijde. Když si během jedné hodiny všimnu, že je ještě více žáků, kteří mají s určitou věcí potíže, i když jsem to třeba nepředpokládala, hned zapisuju do plánování na další týden toto téma, kterému bude ještě potřeba se věnovat. 

S plánování bych taky doporučila začít včas. Věřím, že když jste ostřílený švihák, který jde učit po X. stejný předmět ve stejném ročníku, vystačíte si s přípravným týdnem. Pokud jste ale teprve na začátku (nebo jste třeba jako já ZASE na začátku), začněte s těmi obecnými plány klidně ještě v dostatečném předstihu před návratem do školy. Může se totiž taky stát, že narazíte na nějakou slepou uličku a budete chtít začít znovu. A to je, myslím, taky normální.

A "navíc"

1) Něco extra

Snažím se mít vždycky po ruce práci "navíc" nebo prostě práci různých úrovní podle toho, jaké žáky mám ve třídě. I to si pak píšu do plánu. Takže k plánu celé hodiny mám třeba taky v určitých částech té lekce plán A - B - C. Prosím vás - ne vždycky, ne ke každé hodině.

2) Centra aktivit

Sanžím se témata CA mít propojená tématicky s tím, co mám zorvna naplánováno v prvouce, nevyjde to tak úplně vždy. CA plánuju na 14 dní, center mám 5, ve dvou týdnech máme s dětmi šestkrát odpoledku, tak to akorát vychází (+ jedno odpoledne na dodělávky, sebehodnocení atd.). I centra aktivit chystám průběžně, kdykoliv je volná cvhilka.

A nakonec

Sdílejte.

Myslím, že to by měla být taková obecná učitelská mantra.

Ale vážně: někdy můžeme mít problém sdílet to, co jsme sami vytvořili nebo vymysleli. Chceme být dobří a ocenění. Někdy je pro nás docela těžké využít to, co s námi v dobré víře někdo sdílí. Alespoň uvnitř jedné školy, jedné sborovny, bychom se o to měli ale snažit. A opravdu nám to může tolik usnadnit práci! 

Plánům zdar nazdar!