Slovní hodnocení

Vysvědčení už zas klepe na dveře, takže nás, kteří píšeme hodnocení slovní, čekají pěkné pracovní víkendy a večery. Já jsem právě dopsala první stranu vysvědčení pro všechny děti, ta se u nás zaměřuje na spokojenost dítěte ve škole, dodržování pravidel, přístup k práci, chování k ostatním. Celkem toho mám skoro čtyři strany. Když zhruba stejný objem textu přidáte za každý hodnocený předmět (těch je 7), už je to docela slušná délka. A to mám letos ve třídě o dvanáct žáků méně než loni! Ale sbírala jsem podklady celé pololetí a slovní hodnocení dostali žáci po prvním i druhém semestru, takže nevařím z vody.

Přestože je to hodně práce, jsem opravdu ráda, že teď pracuju ve škole, která slovní hodnocení považuje za normální. Ráda bych napsala pár slov o tom, proč slovní hodnocení považuju zadobré a důležité, protože se mi zdá, že lze ve veřejné diskuzi najít i názory, které nejsou tak úplně k podstatě věci. 

Slovní hodnocení (ať už formativní, což je pro mě třeba i pololetní hodnocení, nebo sumativní, tedy nejspíš to na konci školního roku) je přesné a dává smysl, může k něčemu být. Občas se zmiňuje jako hlavní problém známek třeba to, že žáky zbytečně škatulkují nebo jsou (zejména pro nejmladší děti) zbytečně traumatizující. Jasně, i tohle je problém, ale neřekla bych, že ten nejdůležitější nebo že to o známkách platí vždy. Nejdůležitější je opravdu to, že známka nenese skoro žádnou informaci a nijak nepomáhá v učení se žáků. Jedničkář si řekne, že je to dobrý, protože má přeci jedničku. Znamená to snad, že si dokáže přesně a hrdě říct, co že se to vlastně všechno naučil, co že to zvládl? A znamená to, že není žádná oblast, ve které by byl prostor pro zlepšení? Jistěže ne. Když se mluví o škole  některých jejích aspektech, často se používá argument "reálného dospělého života", se známkami třeba tak, že i v práci přeci každý bude muset pracovat co nejlépe a pokud nebude, může to mít následky. Nebo že i v práci se porovnávají výkony mezi sebou. Mně se zdá zrovna tohle jako výborný příklad toho, co přesně známky neumějí. Představte si, že jste noví ve své práci, zaučujete se, poznáváte nové pracoviště, nový systém, učíte se nějakému novému úkolu. Šéf říká: "Zatím to máš za tři." Pomůže Vám tím? Pomůže své firmě, aby dosahovala výsledků? Asi ne. Obojího dosáhne tak, když Vám přesně popíše, co děláte špatně, a zároveň podá pomocnou ruku v tom, jak věc zlepšit. 

Slovní hodnocení tedy není nástroj k tomu, jak lakovat všechno narůžovo, nešlápnout nikomu na kuří oko. Je to nástroj pro přesné popsání stavu věcí a vytyčení další cesty. 

Nebude asi moc dobře fungovat, když žáci i rodiče uvidí slovní hodnocení dvakrát za rok, bez nějaké průběžné práce. Určitě je dobré hodnotit žáky průběžně celý rok a taky je vést k sebehodnocení. 

Někdy se zdá, že slovní hodnocení je pořád věda, že si někteří nevědí rady, jak vlastně a co do něj psát. I když je už snad jasné, že tam nepatří žádné "šikulka", "vzorný žák" nebo "lempl". Používáme popisný zpětný jazyk, snažíme se přesně popsat to, co vlastně žák umí, zvládá, čemu rozumí, co umí používat. No a pak se prostě a jednoduše koukáme na to, čím jsme se v daném období ve škole zabývali, co jsme se učili. Vyjmenovaná slova? Která žák bezpečně ovládá? Která ještě potřebuje upevnit? Pozná slova příbuzná? Prezentace přečtené knížky? Splnil žák všechna kritéria, která byla zadána? Která ano, která ne? Které by měl v příštím pololetí zlepšit a jak to může udělat? 

Je to hodně práce, chceme-li opravdu postihnout vše důležité. Ale dává to smysl. 

Přimlouvám se za to, abychom i tam, kde dáváme dětem na vysvědčení známky, což jim samo o sobě moc neublíží, přidali i hodnocení slovní, protože to může hodně pomoct i mnohé odhalit.

A ještě jedno malé doporučení závěrem: rozdáním hodnocení by to nemělo končit, může se pak snadno stát, že skončí někde i nepřečtené. Přemýšlejme, jak s ním pracovat dál, jak na něj navázat. Tak, aby opravdu mohlo mít svůj dopad.