Hrubá verze, krok 3

Píšu sice, že psaní hrubé verze textu je krokem tři. Zpočátku to tak v naší dílně psaní bylo. První dva kroky se ale momentálně u většiny dětí prolínají v jednom kroku, většina z nich upustila od využívání myšlenkové mapy k rozpracování námětu. Využíají k tomu spíš "minikonzultaci" se mnou nebo se spolužáky, většina z nich ale rovnou píše. Druhá verze textu se pak ale, opět po konzultaci se spolužáky, od té první může výrazně lišit.

Psaní nanečisto je pro žáky hodně důležité, protože:

- se soustředí jen na svůj nápad, vědí, že nemusejí myslet moc na to, jestli píší gramaticky správně.

- se necítí svázáni ani nápadem, vědí, že se třeba ještě hodně změní v průběhu psaní a dalších kroků, mohou tedy nechat myšlenky plynout docela volně.

- pro některé děti je také důležité, že nemyslí na úpravu textu, na to, jestli píší psacím nebo tiskacím písmem, jestli dělají nějaké okraje... pro některé z nich je to svazující. Tady je ale důležitá myšlenka.

- se děti učí, že když něco napíší ( a vymyslí), je dobré, aby to pak vždy prošlo ještě alespoň jednou revizí.

Moje původní představa byla, že první verzi textu budou děti psát obřádek, aby pak měly prostor na opravy a úpravy a aby zároveň tyhle své zásahy a postupy viděly. Jen málo dětí to ale zatím využívá - většina z nich totiž používá dnes tak populární gumovací pera, takže proč škrtat? Pokud během konzultací přijdou na nějaký nový nápad, zapracují ho rovnou do druhé verze textu. Zatím to tak nechávám, protože jsem se ještě nedokázala rozhodnout, jestli by jim nucené viditelné úpravy textu přinesly opravdu tolik užitku. Spíš se obávám, že pro ty méně psavé žáky by to mohlo být demotivující. Nicméně - naše dílna psaní je stále v procesu, pořád se v ní něco mění a "aktualizuje", třeba se i tohle časem někam posune.