Jak doktoři v Africe

Představte si, že zatímco v naší vyspělé zemi je dětská úmrtnost asi kolem dvou promile, tedy dvě děti z tisíce narozených, v některých zemích se toto číslo pohybuje hodně přes sto nebo i dvě stě dětí! To tam jsou asi úplně nejhorší lékaři na světě, že jo?

Tenhle příměr s lékaři je trošku přitažený za vlasy, to přiznávám. Pro to, co chci zdůraznit, snad ale poslouží dobře. Představte si, že lékař, který pracuje v některé z chudých zemí, sedí na nějakém lékařském sympoziu, kde poslouchá, jaké zázračné operace kolegové z bohatších zemí právě provádějí, jaké nemoci už zvládají levou zadní díky antibiotikům nebo očkování... a představte si toho lékaře, když se vrátí domů, jak poslouchá časté stížnosti na svou práci a neschopnost, poslouchá, jak je líný, nechce se učit ničemu novému, možná mu dokonce ani nezáleží na jeho pacientech.... dobrá představa? 

A teď si představte českého učitele, který se často dočte o tom, jak nezvládá inkluzi, nechce učit moderními metodami, neumí dovést děti k lepším výsledkům - zatímco jinde to jde tak pěkně! - představte si takového učitele (třeba mě), jak sedí na konferenci o finském vzdělávacím systému, kde slyší například toto:

- žáky v první třídě nějakou dobu pozoruje nejen třídní učitel, ale také speciální pedagog, takže jsou velmi rychle, brzy a pečlivě zachyceny všechny děti, které by mohly mít s učením z jakéhokoliv důvodu potíže. Pro tyto děti je pak ve škole celý podpůrný tým, který zahrnuje často několik speciálních pedagogů, sociální pracovnici, zdravotní sestru, fyzioterapeuta... Paní učitelka, která má ve třídě sedmnáct dětí, tam prakticky nikdy s nimi není sama.

- Finsko je zemí inkluzivní, což znamená, že se opravdu poctivě hledá ta nejlepší vzdělávací cesta pro každého žáka. V běžné škole (k dispozici jsou speciální pedagogové, ti studují sedm let a v běžných školách pracují se skupinkou maximálně pěti dětí), ve speciální třídě, ve speciální škole. Poslední slovo má škola, ne rodič (ten se ale taky třeba nemusí strachovat, jak zvládne své dítě do vhodné ale vzdálenější školy dopravit, prostě pro něj přijede taxi).

- pedagogickým fakultám velmi záleží na kvalitě vzdělání budoucích učitelů. Ve výuce jsou respektovány nejnovější vědecké poznatky z pedagogiky, studenti mají také možnost pravidelně dávat k výuce zpětnou vazbu, která také bývá slyšena.

- na přípravě kurikulární reformy se podílí široký tým, do pilotní fáze jsou zapojeni nejen učitelé, ale také děti a rodiče, bez širokého konsenzu vzešlého z této spolupráce nebývají změny schváleny.

- finští učitelé se celoživotně vzdělávají rádi a s chutí! Tohle vzdělávání jim zajišťují školy pravidelně, bývají to školení kvalitní, užitečná. Pokud chce někdo absolvovat nějaký kurz, nemusí se strachovat, že tím naprosto nepřiměřeně zatíží své kolegy nebo bude "absenci" napracovávat třeba v družině. Ředitelé mají totiž seznam suplujících učitelů (někde jsou přímo agentury s touto specializací), kteří přiskočí, když je potřeba.

- z hlediska didaktiky to často není ve třídách žádný zázrak (jedna z účastnic panelové diskuze Irena Dvořáčková naznačila, že s tím, co ve finských třídách viděla, by její studenti jen tak neuspěli).

- inspekce neexistuje, ředitelé nechodí na hospitace. Protože mají učitelé vysokoškolské a kvalitní vzdělání, věří se jim, mají volnost, oni zodpovídají za to, jak budou žáky učit. Administrativní pracovníci z krajů do škol chodí, jsou ale také dobře vzdělaní v pedagogice a nechodí do škol strašit, šmejdit a kontrolovat papíry. Chodí tam s otázkou: "Co vám chybí a jak vám můžeme pomoct?"

Tak tohle posloucháte a vidíte před sebou dvacet pět dětí, čtyři "integrované", jednoho asistenta pedagoga na osm hodin týdně, papíry z poradny jak přes kopírák (vyměnili asi jen jméno)... a je těžké zachovat optimizmus. Zároveň ale víte, že jakmile v té třídě doopravdy zase budete, uděláte všechno proto, aby to vám i dětem šlo společně co nejlépe, nejpříjemněji, nejzábavněji, abyste společně dosáhli co nejdál - a přežili co nejdéle, i když nemáte zrovna ty správné léky a moderní přístroje.

Český učitel, který ze sebe vydává to nejlepší za podmínek, které má, je hrdina. Finská paní učitelka by se mohla učit :-) 

P.S.: Zase jsem si hned psala s Kutru. "To je fakt divný, že vaše práce není oceňovaná. Ale jste to vy, učitelé, kdo můžete v životě dětí udělat zásadní změnu. To vaše politika je na prd."