Když jsem získala svoji současnou práci, stala se ze mě pančelka třeťáků, pojala mě hrůza. Co já s nimi vlastně budu dělat? Matematika nikdy nebyla moje "doména", "parketa", "šálek kávy", rozhodnutí pro matematiku Hejného ale bylo jednoznačné. Opravd jsem si ale lámala hlavu s češtinou. Ha, vždyť já ji studovala! Jenomže jen v bakaláři a ještě navíc pro druhý stupeň. Ano, v mém dalším studiu učitelství se sice didaktika českého jazyka pro nižší stupeň taky objevila, o tom, jak probíhala, Vám ale napíšu někdy jindy (zdravím, paní doktorko B.).

Ohledně čtenářství jsem měla celkem jasno, mám velké štěstí, že jsem doslova obklopena experty na čtenářství, takže alespoň po teoretické stránce jsem v tomto směru vybavena. Ale co dál?

Na jaře jsem naběhla do pedagogické knihovny (a mně už zas nabíhá zpozdné!), abych se prohrabala učebnicemi a zjistila, co a jak. Bylo mi to jasné hned. Tohle nemůžu použít. Učebnice od Frause mají docela dobrou pověst, myslím. Ale k čemu mají děti dovést, to jsem nezjistila. Nicneříkající poučky v rámečcích, kapitoly zcela náhodně a nesmyslně pojmenované (Báječná kapitola? Vážně? Jakože všichni jásáme, že už víme, co je úvod, stať a závěr? Zubařská? Zdravotní? Zemědělská?!), desítky doplňovacích cvičení, která izolují jeden gramatický jev a s komunikací nebo schopností vyjádřit myšlenku nemají pranic společného. O cvičeních v pracovním sešitě ani nemluvím, v těch aby se čert vyznal, natož třeba žák s dyslexií.

Jak to teda budu dělat?

Kromě dílen čtení jsem se rozhodla pro pravidelné a vydatné dílny psaní. Je to koncept, který je užívaný v některých státech USA, kdy děti píší své vlastní texty každý den. Tak daleko zatím nejsem, ale čas vyhrazený pro DP máme třikrát v týdnu, což není málo. Děti píší své vlastní texty různého charakteru, nepředstavujte si klasické slohovky "na téma". DP má své ustálené postupy a rytmus, celý proces je rozdělen do šesti základních kroků od hledání námětu až po zveřejnění textu. Součástí je samozřejmě i snaha o co nejlepší provedení po formální stránce.

Kromě těchto dvou dílen věnujeme jednu hodinu týdně gramatice a další dvě čtenářství (čítanky bychom fakt kupovat nemuseli :-)

Podrobněji o tom, jak vypadá dílna psaní a co na to děti, Vám napíšu zase někdy příště.