Krasopis
Z těch několika málo příležitostí, kdy jsem měla možnost předávat ostatním učitelům svoje zkušenosti z dílny psaní, jsem pochopila, že kromě pravopisu je to taky krasopis, co některým učitelkám (a učitelům) vrtá hlavou. Dostávám otázky, jak moji žáci píší, jak chci, aby psali, kdy a proč je nechávám psát hůlkovým písmem, jak moc mi záleží na tom, aby dodržovali nějakou normu toho písma...
Moje odpověď je, že mi na tom záleží pramálo. Co se týká psaní, jsou pro mě důležité tyhle věci:
- Svůj text po sobě bez potíží (!) přečte sám autor, protože při prezentaci textu je velmi důležitý kvalitní přednes, který samozřejmě není možný, když luštíme, co jsme to vůbec napsali.
- Text musím v pohodě přečíst já - jednak se nechci příliš dlouho trápit s jeho luštěním, jednak se odmítám dohadovat o tom, že někdo napsal něco správně, akorát já jsem to nepoznala... Takže je například důležité, abych poznala u hůlkového písma, zda je písmeno na začátku slova velké, když velké má být atd.
- Hotové texty, které jsou určené pro publikaci (třeba vyvěšení ve třídě), by neměly vyloženě urážet lidské oko :-)
- A je důležité, aby se dítěti dobře psalo, tedy aby mělo takový úchop, se kterým vydrží dostatečně dlouho psát. Aby zkrátka nechtělo s psaním seknout jen proto, že ho už bolí ruka.
Další požadavky už mě nenapadají. Je pro někoho z vás krásné psaní (a ukázkový úchop) podmínkou úspěšného a spokojeného života? Kolik toho vlastně dnes píšeme ručně? Můj brácha ve svých třiceti letech píše zhruba tak, jako psal ve druhé třídě (a nebyl v tom žádná hvězda). Studuje druhou vysokou školu a píše divadelní hry :-)
Na druhou stranu, stále tu máme nesmyslné požadavky systému, které naši práci taky v různé míře ovlivňují. Jedna paní učitelka včera na semináři mluvila o zkušenosti s víceletým gymnáziem, kde dobří žáci najednou dostávají špatné hodnocení i proto, že třeba diktát nepíší vázaným písmem a dost úhledně. Samozřejmě se nemůžeme tvářit, že se nás taková věc vůbec netýká, nějak se s tím popasovat musíme. Přesto ale myslím, že svůj názor na to, co smysl pro naše žáky má, úplně měnit nemusíme.