Máme doma prvňačku

Je to neuvěřitelné, ale je to tak, máme doma prvňačku. Hodně kamarádů a známých se mě hlavně v posledním roce ptalo, kam F. půjde do školy, jestli vůbec půjde do školy, jak to budu snášet se svými vyhrocenými názory (já bych to zas tak vyhroceně neviděla :-) a tak vůbec. 

Když jsme chodili do školy my, bylo to celkem snadné, moc na výběr nebylo. Respektive bylo (třeba moje maminka vybírala docela hodně, takže jsem postupně chodila do čtyř různých základních škol), bylo určitě už možné taky dítě do školy neposílat, ale výběr zkrátka nebyl ani zdaleka tak pestrý jako dnes a taky bylo určitě těžší se k některým informacím dostat. 

Jak nám děťátko rostlo, zvažovali jsme, kam s ním. Jednou z možností bylo i domácí vzdělávání. Jak říká M., pro mě by to byl rozhodně zajímavý a poučný pedagogický experiment. Ne, vážně, ta představa, že je dítěti umožněno učit se svým vlastním tempem, že se může ponořit do něčeho dle libosti a něčím jiným se až tolik zabývat nemusí, že se učí učit se kvůli sobě a ne známkám, že nemusíme každé ráno běžet na autobus, že můžeme být celé dny spolu... je prostě lákavá. Jenže evidentně víc lákavá pro mě než moje dítě (a to je někdy pěkně těžké odlišit). 

A tak šla F. dnes do školy hlavně proto, že chtěla. Ale ani já samozřejmě nevidím školu jako největší zlo pod sluncem, má taky nesporné výhody (a já mám tu výhodu, že naši školu i paní učitelku znám a svěřím jí ratolest zcela bez obav...). Před dvěma lety jsme se odstěhovali na vesnici a strašně moc se mi líbí, že se zdejší život pořád ještě docela točí právě kolem školy nebo školky, které organizují oslavy Masopustu, lampionový průvod, drakiádu a další akce, že to zkrátka není jen ta budova, kam se děti chodí učit, ale že dává příležitost k setkání se sousedy. A i pro děti jsou škola nebo školka zdrojem kamarádů v místě, kde bydlíme, což obzvlášť pro F. je důležité. Škola je taky místem, kde může vzniknout učící se společenství dětí, což je důležitý rozměr učení, který bychom doma podle mě moc naplnit nedokázali. Možná kdybychom těch dětí měli šest a kdyby mezi sebou měly menší věkové rozdíly. Takhle ale se mladší pořád učí od starší a ta přijde zkrátka. 

Na krátkou chvíli jsme taky zvažovali jednu "inovativní" školu, kterou máme nedaleko, ale to byla pro nás asi ta nejhorší varianta. Jak jsem psala v některém ze svých starších příspěvků, raději pomůžu podle svých možností, sil a nápadů té naší normální škole, než abych podporovala něco, z čeho mají prospěch jenom ti, kteří si to můžou dovolit, měla bych z toho prostě špatné svědomí.

Jako každá máma si i já přeju, aby se mému dítěti ve škole líbilo, aby se mu tam dařilo a bylo tam spokojené a v pohodě. Ale očekávám, že nastanou složitější situace, které budeme muset společně překonat. Až je překonáme, něco se z nich určitě naučíme.

 M. říká:" Tak to máš takový blogísek... jako že to není moc expertní." No, není to moc expertní. Dneska jsem odvedla svoji prvorozenou poprvé do školy, tak co byste chtěli.