Minilekce - jak na ně, aby měly smysl?

03.01.2018

Pokud se pokoušíte ve svojí výuce taky využívat dílnu psaní, možná jste narazili na stejný problém jako já, totiž že některé minilekce (zdá se mi, že většinou ty obzvlášť pečlivě připravené) vyzní jakoby na prázdno, zdá se, že žáky vůbec nezasáhnou. Vy prostě s něčím do hodiny přijdete, během deseti až patnácti minut to na žáky vysypete, oni si to poslechnou, ale pak se všem velice uleví, že se zase mohou jít věnovat svojí rozdělané práci.

Naposledy se mi to přihodilo s minilekcí, kterou jsem věnovala pocitům. Děti už věděly, že v určitých typech textů se očekává, že také popíší svoje pocity/ pocity nějaké postavy. Pro některé děti to není problém, ale některé děti si s tímhle úkolem pořádně nevědí rady a napíší třeba něco jako "spadl na mě stůl a cítil jsem se bolavě". Proto jsem chtěla dětem dát nějaký drobný návod, zásobník slov, která mohou použít. Výstup z minilkce vypadal takto:

Dětem jsem nejprve ukázala jednotlivé emotikony, děti odhadovaly, čemu se v minilekci budeme věnovat a pak samy vymýšlely k jednotlivým obrázkům pocity. Nakonec jsme spolu prošli celý "zásobník". Ale jak jsem psala na začátku, měla jsem z toho pocit, že to tak nějak "vyšumělo". Jednou z možností by určitě bylo zadat hned dětem nějaký úkol, ve kterém by to, co se v minilekci naučily, zužitkovaly, což by ale šlo dost proti smyslu celé DP. (Naopak minilekce, které hned využijeme, jsou ty, ve kterých se děti seznamují s nějakým žánrem, který si pak hned zkoušejí psát).

Přemýšlím tedy o tom, jestli takovéhle obecné minilekce mají vůbec pro žáky smysl, na druhou stranu někdy možná stačí mít jen trpělivost a důvěru v to, že děti využijí pomůcky, které jim nabídneme, až to budou potřebovat. Proto se mi osvědčilo mít z každé minilekce jednoduchý výstup, který pak visí dětem neustále na očích - ony se postupně naučí, kde hledat, když to potřebují. Stalo se tak i s touhle minilekcí, která celkem vzato moc povedená nebyla - několik žáků ji v následujících dnech a týdnech využilo při práci na svém textu, šli se prostě podívat, jaké slovo by mohli použít, které by sedělo nejvíc na to, co chtějí popsat. Jiné jsem k použití téhle pomůcky pošťouchla já :-)

Tahle zkušenost s minilekcemi každopádně potvrzuje jednu věc - připravovat se na výuku pečlivě je určitě potřeba, rozhodně to ale nezaručí úspěch (tedy že tím žáky zasáhnete žádoucím způsobem), stejně důležité je snažit se pružně reagovat na to, co se právě ve třídě a v hlavách dětí děje - a někdy i umět opustit svou utkvělou představu o tom, co, jak a kdy se mají děti naučit.