"Vážení spisovatelé, napište MI teď prosím všichni vynikající dílo o podzimu. Protože to mě teď ohromně zajímá. Napište to laskavě jako popis. Pište krasopisně, bez chyb a laskavě mi v tom neškrtejte. A stihněte to během následujících pětačtyřiceti minut. Začněte teď." Zní to dost absurdně? Mně tedy ano. Přesto, mám pocit, takhle nebo podobně často vypadají hodiny slohu v našich školách. Stále stejná témata, která před děti klade učitel, bez špetky fantazie či vnitřní motivace autorů. Tak tohle ne!

Na jaře jsem se učila na státnice, což je ideální příležitost věnovat se něčemu jinému :-) Kromě obvyklé a v dnešní době tak snadné prokrastinace moji pozornost tentokrát poutalo studium konceptu dílny psaní. Četla jsem knížky, blogy, sledovala záznamy hodin na Youtube a snažila se v tom všem nějak vyznat a promyslet, co a jak použiju já.

Dílny psaní jsou používány v některých státech USA (určitě i někde jinde), kde jsou na ně ovšem učitelé systematicky připravováni a školeni. U nás jsou také učitelé, kteří dílny psaní vedou, pokud je mi známo, jde ale většinou o jednu hodinu v týdnu, podobně jako to bývá s dílnou čtení. Existují také publikace, které poskytují "návody", pomůcky pro dílnu psaní, které mají dětem psaní usnadnit.

V dílně psaní jde ale o to, že se snažíme z žáků vychovat zcela samostatné pisatele, kteří jsou schopni projít celým procesem psaní bez toho, aby jim někdo říkal, co mají dělat. V USA žáci píší opravdu každý den.

Moje dílna psaní je pořád v plenkách, hledám, zkouším, sleduju, jestli to s dětmi "něco dělá". V září jsme začínali tím, že si děti každou chvilku zapisovaly pár vět o tom, co jsme spolu právě ve škole prožili. Byli u nás na návštěvě Drumbeny? Děti psaly o tom. Jeli jsme na plavání? Děti psaly o něm. Šli jsme prozkoumat pomník na návsi? Ano, děti si zapsaly pár vět o něm. Hlavní cíl byl jeden: dát dětem jasnou zprávu o tom, že psaní považuju za něco velmi důležitého, čemu budeme tento rok věnovat hodně pozornosti a času.

Postupně se z dětí stávají samostatnější pisatelé, já se tomu snažím napomoci tzv. minilekcí na začátku každé dílny psaní (podobné minilekce znáte z dílen čtení). Naše úplně první minilekce se týkala toho, co všechno pisatelé a spisovatelé píší. Vznikl seznam, který máme ve třídě na flipu a příležitostně ho doplňujeme. Pro některé děti slouží jako inspirace, když zrovna nevědí, co psát. Podobně je to se seznamem námětů, seznamem vět, kterými můžou naše texty začínat, seznamem možných postav v příběhu.

Po minilekci se každý věnuje své práci tam, kde právě skončil minulou dílnu psaní, aniž by k tomu potřeboval dlouhou instrukci. Všichni pracují svým tempem a nikdy nejsou všechny děti ve stejném bodě tvorby.

Jedna z věcí, které se mi na dílně psaní moc líbí, je, že nedává vůbec žádný prostor pro soutěžení a porovnávání, každý se sice snaží zlepšovat, ale vztahuje se vždy jen ke své vlastní minulé práci, ne k tomu, kolik chyb měl Pepa nebo kolik příkladů spočítala Anička.

Jednotlivé kroky naší dílny psaní jsou následující:

1) Hledání námětu 2) Rozpracovávání námětu, přemýšlení o tom, na co nechci při psaní zapomenout 3) Psaní první verze 4) Konzultace se spolužákem a kontrola pravopisu 5) Psaní hotové verze 6) Zveřejnění (čtení před třídou)

Obrázkově pojatý scénář dětem hodně pomohl, v půlce října už jsou samy schopné zorientovat se v tom, na čem právě pracují a co mají dělat dál.

K jednotlivostem dílny psaní zase někdy!